Kdo to vlastně je ?
1 . Klimek – hornický skřítek z Karvinska
Pod zemí, hluboko v dolech Karvinska, žil malý skřítek jménem Klimko. Měl černou čepičku z uhelného prachu, ruce umazané od uhlí a v očích jiskřičky, které svítily jako lampičky horníků. Byl to dobrácký skřítek, který hlídal horníky a staral se, aby se jim nic zlého nestalo.
Každé ráno, ještě než první horníci sestoupili dolů, Klimek procházel štolami a kontroloval, zda je všechno v pořádku. Když někde našel prasklinu ve stropě, poklepal na ni kladívkem a řekl: „Bacha, tady něco nesedí!“ A stropní trámy se samy začaly opravovat.
Jednoho dne ale do dolu přišel nový horník – mladý Franta. Nebyl ještě na podzemní práci zvyklý a byl trochu lehkovážný. Ostatní ho varovali: „Dávej si pozor! A když uslyšíš jemné klepání nebo zašeptání, poslouchej! To nás varuje Klimek.“
Franta se jen smál. „Skřítci? To jsou jen povídačky pro děti!“
Ale Klimek se nenechal odradit. Když viděl, že Franta kope v místě, kde by neměl, tiše ho zatahal za nohavici. Franta se rozhlédl, ale nikoho neviděl. Za chvíli uslyšel jemné ťuk, ťuk, ťuk… jako by někdo klepal malým kladívkem.
„Asi nějaký netopýr,“ zabručel Franta a chtěl pokračovat v práci. Ale najednou – prásk! – kousek stropu se uvolnil a spadl přesně tam, kde před chvílí stál. Franta uskočil jen o vlásek!
Horníci přiběhli a jeden z nich řekl: „Vidíš? Klimek tě varoval! Děkuj mu.“
Franta, celý vyklepaný, si sundal helmu a potichu řekl: „Díky, klimku . Už tě budu poslouchat.“
A od té doby, kdykoli horníci slyšeli tiché ťukání, věděli, že je Klimko chrání. A kdo byl dost moudrý, ten mu vždy poděkoval – třeba tím, že na dně dolu nechal malý kousek chleba.
A tak hornický klimek dodnes bdí nad Karvinskými doly a hlídá, aby horníci v bezpečí vyfárali zpátky na světlo.